Dneska to venku vypadalo jako na jaře! ...to jsme zjistili už v ložnici, kdy přes žaluzie prosvítalo sluníčko. Když jsem přišla do kuchyně, tak nás na stole čekaly hrníčky s podšálkama a kávou a už v posteli jsme měli vejce natvrdo - toho Ondráška to vaření fakt bere! Když se k nám dopoledne stavil děda Lojza, tak zíral, jak dokonale mě Ondřej u vaření napodobuje!

Co podnikneme v tak krásném dnu?! Někam pojedeme vlakem. Ale kam? Tatínka napadl výlet do Jilešovic, kde má naše kamarádka Ivona penzion. Zlanařili jsme sousedy Chovanečky a Petříky a MHD odjeli ve 13:30 na vlakové nádraží. "Juuuu, buš auto, tato. Buš má kolo" a zvuky, kterými napodoval otevírající se dveře....to byla Ondráškova první delší jízda autobusem. Na vlakáči jsme koupili hromadnou jízdenku (6 dospělých) a vydali se směr peron. Vlak už stál a malí kluci rázem začali napodobovat vlak "šššš úúúúúú".

Jen co jsme se usadili (nebylo to jednoduché, děti furt pobíhaly), tak Ondráška popadla obrovská radost a tomu přidala své teta Alča, která na něho bafala z vedleší sedačky. S obrovským nadšením pozoroval Ondřej míhající se krajinu, sedačky ve vlaku a odpadkový koš. Za necelou hodinu jsme dojeli do cíle - Jilešovice Penzion Kamenec. Děti poseděli u stolu jen chvíli. Jeden se vypravil prozkoumat okolí a ostatní se ihned přidali. Ondráška oskouzlily palačinky a zmrzlina - pošmáknul si. Po krátké procházce po okolí a krmení daňků u Trojkových se Ondrášek vyválel s Tadeáškem v mokrém pískovišti a mohli jsme se vypravit na zpáteční cestu. Jízda byla o to zajímavější, že ve vlaku svítilo světlo a za okny byla tma.  Náš společný výlet Ondrášek zakončil "párkománií". Vzpomněl si, že chce papat párek a tak se přidal k žadonění Vojtíšek s Danielkou. Unavený, ale přesto vykoupaný v osm hodin padnul a usínal s autíčkem v ruce a se slovy "šššš úúúúúúúú".

Děkujeme Vám, sousedé, za hezké odpoledne!!

Jsou to už tři dny, co se Ondrášek chytá každého slova. Konečně bude mluvit?!?! Tolik se na to s taťkou těšíme :o)

Odpoledne jsme se s babi Janou a dědou Lojzou domluvili na procházku. Zajeli jsme na hřbitov poklidit hrobeček praprababičky - tam Ondráška nesmírně zaujaly svíčky. Pořád nás napomínal: "pálí auau čvíčka, bachaaaaa". Komentoval skoro každou kytku na hrobě..... Došli jsme domů k babi Janě, která byla unešena z toho, jak poslušně jde za ruku. Žeby ho očaroval les? :o) Kupodivu nechtěl u  babi vařit (to je jeho - stojí na židli u sporáku a míchá vařechou v prázdných kastrolech), ani necvakal s DVD, videem a nezapínal věž. Když se vrátil taťka s dědou z pivka, tak nevěděl, co dřív by dědovi povykládal a hned mu "uvařil" kávu do babiččiných keramických hrníčků :o)

 

Huráááá, pátek. Vypravili jsme se na cvičení do Savely - zkusíme tohle, jinak se vracíme na Slávii. Schody do 3.patra jsou už samo o sobě makačka. Buď se Ondráš loudá a tahám ho za ruce nebo si sedne a pak mi zbylo už jen hop na ruce a hurá do výšin.....ale co, jdeme přeci na cvičení.

Už v šatně začal chytat roupy, u recepce se mi pak zamotal do stojanu se sportovním oblečením a jakmile uviděl v tělocvičně podium se zrcadlem, tak bylo po cvičení. Pořád tam lítal po čtyřech, pozoroval se v zrcadle a snažil se vypnout Dádu (tento výraz je u nás určený jakémukoli kazeťáku). Když se mi už podařilo nalákat ho na nějakou činnost, tak se tvářil, jako že cvičí, ale najednou se otočil a schoval se za sloup.....rázem jsem byla uhoněná a uřícená (přesto že bylo v tělocvičně chladněji). Marcelka - cvičitelka, dětem rozdala papírové volanty a měli mezi sebou závodit. To se trefila Ondráškovi do noty - vyhrával - tak byl rychlý :o)

Hned jsme se napsali na příští týden. ....snad to bude lepší :o)

V podvečer jsme se s babi Janou a dědou potkali u Kauflandu na parkovišti, kde jsme provedli (v tu chvíli) přísně utajovanou akci - akci KUCHYŇKA (půjčili jsme si ji po Kubíkovi)! Přehodili jsme TO z kufru do kufru a vydali se do důchoďácké tlačenice.

Na zpáteční cestě dostal náš taťka obrovskou chuť na pivo. Rozhodli jsme se pro dřevěnku na Zátiší. V krbu praskalo dřevo, nebylo nakouřeno a vládla tam příjemná atmosféra. Nesmírně nadšený Ondřej tam bavil celý lokál svými projevy okolo vyskakujících jisker z krbu, vycpaných ptáků a kůže divočáka.

Po příjezdu domů jsme odtajnili šedý pytel......"jůůů, mamo, tato, to ťava" (vaření). 45minut jsme o Ondráškovi nevěděli. Stoupnul si ke kuchyňce, všechno si vybalil, uklidil do trouby, do lednice, talířky narovnal do stojánku a nastojáka snědl k večeři suchý rohlík. Tak se náš brouček raduje ze své VLASTNÍ KUCHYNĚ!

Ondřej odmítá chodit venku za ruku. Když jsme chodívali venku sami, tak si dal ještě říct, ale jakmile má s sebou parťáka Timečka, tak konec! Běhají, honí se a nejlepší je tato zábava podél hlavní cesty! Vzpouzí se, ale snažím se ho držet jak klíště. Dělá mi pak ostudu a kříčí: "au mamo, to bolííííí" - lidi se ohlížejí, ale co mi po nich!? ...raději mu vykloubím zápěstí, než aby mi skočil v mžiku pod auto!

Už jsou to dva týdny, co Ondrášek chodí kadit pravidelně na záchod! "Mamo, kakam tam, šedět". ....tak s ním občas sedíme, házíme na sebe rulky z toaleťáku a čteme si o mašince: Mezi domy, mezi poli, vláček supí do údolí. Mašinka si hvízdá, to je pane jízda....atd

Volala babi Jana, že se dopoledne staví. Ondrášek s každým zazvoněním běží a volá "baba". Jen ji pozdravil a babi se ptala, jestli už snídal....a prý co měl - chleba se sýrem? Ne. Chleba se salámkem? Ne. Párky? Aaaaaaano. V tu chvíli ukončil Ondřej rozhovor, běžel k ledničce a volal "páááááuky". DÍKY BABI - ZASE ZAVOLEJ :o))))

Odpoledne si prohlížel letáky (další oblíbená činnost) a narazil na lahůdkové párky :o) Mimo jiné poznal i pivo a říkal: "to tata, pitíííí". Je fajn, když se s tím malým tvorečkem už člověk dorozumí!!

S Fortelnýma jsme se dlooooouho neviděli! Ale Lukášek s Terezkou se na Ondřeje těšili a okamžitě se zapojil do víru jejich, trochu divočejší, zábavy. Ovšem do té doby, než jsme zjistili, že mají zakrslého králíka. Bez strachu ho Ondřej hladil, tahal za uši, ukazoval na oči a cpal ho listem salátu. Nemluvě o tom, že ho všichni honili po celém obýváku :o) Chudák králík. Teta Šárka se ptala Ondry, jestli chce králíka domů. Okamžitě nastavil ruce a říkal mu "pojď, pojď"....ještě že mu králík nerozuměl !

"Jééééé, táta!!" - ozvalo se, jakmile viděl tatínka vycházet z nádražní haly. Pískot, jásot a volání - tlačily se mi slzy do očí! Z tatínkové služební cesty dostal Ondrášek montovací bagr s akuvrtačkou - najednou byli doma DVA malí, hodní kluci :o)

Po probuzení Ondřej zjistil, že taťka není v posteli. Ale pro jistotu se podíval i pod ustlanou peřinu :o) Celý den pak opakoval: "není tata. tata papa ššš ůůůůů"  (jel vlakem)

Vydali jsme se na "vychválené" cvičení maminek s dětmi. ......   Koncem loňského roku jsme již jedno takové absolovovali a po pár prořvaných lekcích, kde Ondrášek ABSOLUTNĚ nechtěl spolupracovat, se mu zalíbilo natolik, že doma opakoval básničky, ukazoval, o čem básnička je apod... Tohle cvičení bývá dosti brzy a dál od našeho domu, tak jsme se rozhodli, že zkusíme to, co máme pod nosem!

Přivítala nás, na první pohled, přijemná cvičitelka, ale to bylo asi vše! Tahle paní nemá o výchově, potřebách a dovednostech dvou a tříletých dětí ani páru! V domění, že to děti pobaví, hned na začátku rozhodila po tělocvičně malé balonky - chyba! Všichni tři (více nás tam nebylo) se za něma rozběhli... Hrála sice celou dobu dětská hudba, ale absolutně mimo rytmus prováděných cviků - na opičí dráhu hrála pomalá, na posilování rychlá... Copak takhle malé děti posilují?! Ne - už tam nepůjdeme a raději si přivstaneme a vrátíme se zpět na Slavii. Ondrášek byl ale jediný, co spolupracoval - dělal vše, co "cvičitelka" řekla...

Taťka nám odjel pracovně do Hodonína...