Tatínek je pořád v lázních a tak jsme se s Ondráškem vypravili společně ke kadeřníkovi. Slušně pozdravil a celou dobu bedlivě pozoroval, jak mi padají ostříhané vlasy na zem. Dokonce si nechal i paní holičkou otřít pusu a ruce od lízátka a tu a tam přidal nějaký svůj komentář. Jen co jsme vyšli, tak volal taťka, že je v Havířově a zůstane s námi celý den. Hurááá. Jelikož přijel nečekaně, tak musel "uvařit" a  tak jsme se vydali na oběd na Zátiší. Úžasný to byl pohled na chlapečka, který se radostně cpe nezdravýma hranolkama a vidličko napichuje maso. Byl to krásný den a těšíme se na víkend, až s náma bude zase tatínek!

Hurááá, těšila jsme se. Půjdeme poprvé do Loutkového divadla. Měli hrát Maxipsa Fíka - zrovna máme pejskové období - tak by se to mohlo Ondráškovi líbit. V předsálí divadélka Petra Bezruče je to krásně vyzdobeno dětskými postavičkami a maňáskami, nechybí zde ani koutek se stolečkem pro kreslení. S tatínkem si to společně prohlíželi, když už konečně otevřeli malý sál. Měli jsme lístky uprostřed první řady a tak nechyběl Ondráškovi výběh, prostor pro zkoumání kabelů a odložené mikrofony na jevišti. Když se začalo hlediště plnit, Ondrášek si přišel sednout a nesměle koukal. Když zazněl gong - "mami, kakat!". Chvíli jsem se mu snažila vysvětlit, že už to začne a že má plinečku, do které se může vy.... Ale marně! Když začal křičet na celý sál, bylo mi jasné, že se mu chce... Ale opak byl pravdou - byla to jen záminka, abychom odešli. Po krátké scéně na WC jsme stáli a řvali v předsálí, tatínek mohutně vyčníval v první řadě sám a jak dohrála úvodní písnička, tak nás uslyšel a vyšel ven. .....a tak dopadla naše první "návštěva" loutkového divadla! :o(

...A tak jsme se vydali na oslavu narozenin prababičky Milušky. Tam se tvářil, že je naprosto v pohodě, skoro ze všech chlebíčků snědl rajčata a okurky a tím zkončil dnešní "kulurní" den.

Mamiiiii, mekiiii. Mamiii čaj. Mamiiiii dudu. ....a to bylo půl7 ráno! Jenže jsme šli na kontrolní odběr krve (kvůli železu) a tak musel Ondrášek vydržet bez své ranní dávky. Myslím, že jsme probudili celý panelák!! Cestou jsme komentovali ptáčky a autobusy. Když uviděl sestřičku, malinko se zarazil, ale celkem spolupracoval. Při odběru samotném plakal, ale nijak sebou nešil, jen křičel: autobuuus (slíbila jsem, že je cestou zpět zase uvidíme) a když uviděl krev, která kapala na igelit, co jsme měli přes nohy, tak volal: dej hadr!!!! Ale bylo po všem a za statečnost dostal bombon, který si nechal sestřičkou strčit do pusy. Otevřenými dveřmi přišel k paní doktorce Fijákové a říká ji: teto, au au bebi, pošim malá (jako že mu to má pofoukat). Myslím, že jsme udělali celkem slušnou kulturní vložku, protože se obě zdravotnice docela dobře bavily!

Dneska jsou to tři dny, co malý nekadil a jde vidět, že ho to dost trápí (snad zabere medicínka, co nám dala paní dr.). Stav byzl asi dost vážný, protože si SÁM z komody vytáhl teploměr a ukazoval, že ho chce strčit do zadečku. ....jak si to tak malý tvoreček pamatuje?!!!

Ach to vstávání!! Když potřebuju, aby byl Ondrášek brzy po snídani a oblečený, tak má vždy svou hlavu! Vypravili jsme se k babi Věrce na hlídání. Pokaždé Ondrovi vysvětlím, že bude u babi sám a maminka si pro něj přijede. Odpověděl ANO a tvářil, že chápe, ale po chvíli říká: mami špolu babi. Loučení u auta bylo ale pohodové: papa mami, šaaaau. Netrvalo ale dlouho a přišla mi SMS, že má Ondrášek uplakanou náladu a volá: mami auto, mami auto. Nezbylo mi nic jiného, než sednout do auta a pro malého zajet! Jen co jsme nasedli a přistoupila Ali s Timečkem, tak se rozvyprávěl, že byl u babi a dědy, že vařili a děda mu pouštěl auta. Slzy zapomenuty, kamarádi po boku a tak hurááá na písek!

Když se dneska kdokoli podíval z okna na dvůr, řekl by si, že Kaňokovi mají velký úklid a zapojili i malého! Celé odpoledne jsme byli na písku a Ondrášek lítal, jak urvaný z řetězu. Každou chvilku někde seděl, klečel, ležel na břichu a o něco se opíral - prostě vymetl kde co!

Ale už je to v tomhle věku lepší, než loni, kdy se jen rvali mezi sebou o hračky a neomaleně lozili všude možně. Teď si už pohrajou sami, sami vlezou a vylezou z písku (ikdyž zrovna nám tohle ještě moc nejde) a co je hodně legrační - motají se pod nohama starším dětem, které si zrovna kopaly s balonem :o) Chvíli tam naše "malochy" tolerovali, ale jak začali běhat, bylo to nebezpečné.

Vylítaný Ondrášek, hned co přišel domů, volal "dudu, mami, dudu" a cpal se do postele (nehledě na to, že měl špinavé ruce a na nožkách písek) - tohle dělá jen v době, kdy je unavený a nezvládá se už ani najíst :o)

Jak je ten malý človíček vypočítavý!!!!

Když se s ním prodavačky vybavují, hraje mrtvého brouka - ani očkem se nepodívá, prostě se tváří, že je tam momentálně sám. Jakmile ale uslyší "a chceš bombon?", tak obrátí o 180stupňů a komunikuje, jak by se znali 100let!

Je nemyslitelné, aby šel po chodníku za ruku! Ale když jde s tetou Ali, tak se jí chytne bez řečí  - málokdy zároveň drží i mě!

Když jsou venku společně s Timečkem (jako že teď využíváme každého krásného dopoledne), tak se neustále "napomínají". Timi říká "Ondlo, sůj (stůj). Ondlo pojď." a Ondrášek "Aaa, to ne! Aaa, to tak". A napodobují se jak dva opičáci. Co nevymyslí jeden, napadne druhého..... :o)