Ve čtvrtek 27.3. nám taťka odjel do Klimkovic do lázní. Dneska jsme se ho vypravili s babičkama navštívit. Celé dopoledne nemluvil o ničem jiném, než že pojedeme autem za tatínkem. ...nadšením po obědě ani neusnul. Byl krásný jarní teplý den plný sluníčka a tak jsme si nasadili sluneční brýle. Ale to, že neuvidí skrz ně na schody....nevysvětlím! "Byle tak, mamo, tak!". Schody jsme zvládli, ale stín nadělal paseku a spadnul na chodníku. "Auau noha, bolí" - a krokodýlí slzy se valily až na bundu. Ale jo, odložila jsem velkou tašku (v lázních je prý hlad), autíčko a zvedla nemocného Ondráška. Ani v autě si brýle nesundal!! ...a čepku taky ne - ona totiž držela brýle na hlavě :o)

"Tati, tati, šau tato, šaaaau" a obrovské objetí tatínka, který nebyl doma teprve čtyři dny. Tohle přivítání bylo moc dojemné, ovšem do chvíle, než jsme si sedli do restaurace. Tak na taťku zapomněl a ujal se všeho, co bylo na stole. Pivní tácky, jídelní lístek apod. Přece se dítě nespokojí s jablečným džusem, když ostatní mají kávu!Babička Věra vypila kávu na jeden zátah a hrníček věnovala Ondráškovi. Taťk v něm rozpustil zmrzlinu a s obrovskou důležitostí ji Ondrášek vyjídal a pak pil.

Při procházce lázeňským parkem vyváděl lumpárny, běhal po záhonech a komentovcal kde co! Babičky byly z malého patřičně "počůrané" a  taťka nadšený.

Hurááá, brzy usne! Ba ne....obvyklý režim a pondělní budíček v 5h!!!

Odpoledne nás navštívily obě babičky a oba dědečkové. Společně jsme oslavili tatínkovy narozeniny.

"JÁ ŠÁÁÁÁÁM" nejoblíbenější věta dnešního dne. Sám se Ondrášek ráno umyl, poprvé sám snědl polívku, odnesl si sám talíř s druhým jídlem do obýváku ..... a tak to pokračovalo celý den. Ono samostatnost není zas tak špatná věc :o)

Jediné, co nedělal "ŠÁM" je, že si chtěl hrát s prarodičema. Ale jasně! Proč ne?!!! Tak babičky - hurááá na kolena a jezdííííííme. Heeeeeeen heeeeeeeeeen

Poctivě každé ráno vstával Ondrášek a vozili s taťkou maminku na rehabilitaci.....Jednou se stavili pro koláčky na snídani, podruhé čekali v autě na parkovišti a komentovali každé kolem jedoucí auto, jindy čekali v čekárně a po lavicích hrkali autíčkama.... S obrovskou ohleduplností a soucitem Ondrášek prožíval, když si mamka dávala na nemocnou pusu obklad. To pak volal "já taky mamO, obkad. taky au au puša". A nejúžasnější bylo, když řekl "špi mamO, špi". Ale škoda, že za pár minutek volal, že něco potřebuje a chce :o))

Skoro celý den byl Ondrášek poprvé bez maminky a tatínka! Hodná teta Ali a kamarád Timeček hlídali, když taťka vezl maminku k doktorovi. Původně to bylo myšleno jen na 2hodinky, ale protáhlo se to od devíti do tří hodin!! Ať žije naše zdravotnictví!! ...ale důležiuté je, že je mamka vyšetřena!

Obrovskou záchranou bylo houpadlo, které kluci musejí mít každý svoje a film "Cars" (prý musel běžet 3x). V jednom okamžiku se Ondráškovi zastesklo natolik, že se rozplakal, stál u dvěří a volal "mamO",  ale Ali měla v záloze křečka Béďu, kterému Ondřej říká "myš".  Údajně hezky i spolu poobědvali rizoto (ikdyž rýže nutně musela být všude) a opičili se s kravinama jeden po druhém.

Děkujeme Ali a Timečku!!!

Dneska jsme byli v Řepištích, kde mají o půl roku mladšího Patrika. Taťka tam předváděl tetě Eleně navigaci. Patrik Ondráška nezaujal tak moc, jako kočička, která se válela v obýváku na křesle. Byla mourovatá a předla. "Jůůůů, čo to je mamO?. Čiči má oko. Čiči má ucho" ..... a pořád dokola. Kočička už byla ulízaná, jak jí Ondrášek pořád hladil...a jestli si vzala bombon, který ji neustále nabízel? ...to už raději nevím :o)

Čiči musela ven, protože jí kluci, samou láskou, rozdováděli tak, že už vytahovala drápky a škrábala.  A tak klukům nezbylo nic jiného, než si pohrát společně. Zdráhali se, pokukovali na sebe  a po chvíli vyrazili na sedačku - skákali, pištěli a jezdili autama...

Předtím, než jsme jeli na návštěvu, tak jsme se stavili za známou v České televizi pro daňové přiznání. Tam si Ondrášek rozmyslel, že chce na záchod kakat. No komu se "poštěstí" ve dvou letech kadit v ČT?!?!? :o)))